SPECIFIKA REPRODUKCE OVCÍ

Reprodukční cyklus ovcí je charakteristický dobou anestru, tedy období klidu, kdy je snížená pohlavní aktivita. Pohlavní aktivita je také závislá na ročním období, plemeni, pořadí vrhu, délce dojení aj. Hlavním faktorem, který hraje prim je délka světelného dne. V našich podmínkách jde zejména o zkracující se den - fotoperiodicitu. Plodné období tedy u ovcí je v období: PODZIM, JARO.

Cílevědomomé zásahy jsou v chovech velmi často používány. Jde především o stimulaci pohlavní aktivity pomocí krmného šoku - flushingu (kdy ovci před začátkem plodného období nepatrně snížíme příjem živin, abychom jí následně před zapouštěcím obdobím tuto redukovanou dávku navýšili tak, aby došlo k podpoře ovulace co největšího množství vajíček a v neposlední řadě, aby projevy říje byly výraznější - 2 až 3 týdny před zapouštěním). Další metodou je použití tzv. beraního efektu - kdy používáme berany jako stimulátory pohlavní aktivity. Takto lze např. dosáhnout dřívější puberty u mladých jehniček, za předpokladu, že je vystavíme kontaktu s beranem. U ovcí před zahájením připouštěcí sezony může vyvolávat setkání s beranem dřívější nástup říje a přerušení anestru (tedy doby pohlavního klidu). Hlavním cílem použití této metody je stimulace tvorby LH (hormonu, který je zodpovědný za prasknutí Graafova folikulu na vaječníku a uvolnění vajíčka). Za cca 24 hodin po vystavení ovce působení berana ve stádě se u ní dostavuje říje s ovulací. Důležitou zásadou je mít oddělené berany od ovcí a tyto do stád pouštět, nikdy ne je mít celoročně s ovcemi, protože dochází k návyku ovcí na berany. Stejná zásada je i v chovech prasat.Regulace osvětlení - je také jednou z možných cest. Týká se chovu ovcí v ovčínech či stájích, kde je možno pomocí délky světelného dne regulovat a řídit říje. Jedním z charakteristických sexuálních projevů u beranů je ohrnování horního pysku (tzv. flémování), očichávání s možnou ochutnávkou moče říjící se ovce, ale i strkání aj.

POHLAVNÍ CYKLUS

ovce je závislý na délce světelného dne. Průměrná délka jednoho cyklu se pohybuje mezi 16 - 21 (vyjimečně 25) dny. Vlastní říje u ovce trvá do 40 hodin.

Vlastní období předříjí (proestrus) u ovce trvá cca 2 dny, kdy typickými příznaky je začínající překrvení vulvy a tvorba poševního sekretu. V tomto období je ovce velmi neklidná a odmítá jakýkoliv kontakt s beranem.

V další fázi nastupuje vlastní říje (estru), která trvá až 40 hodin. V tomto období je ovce erotizovaná přítomností berana, který zcela bezpečně říjící se ovci vyhledá. Mnoho ovcí také kontakt s beranem aktivně vyhledává sama. Vulva je velmi oteklá a vytéká z ní řídký, průhledný hlen.

Období po říji trvá až 2 dny (postestrus) a u ovce mizí příznaky prokrvení vulvy. Hlen z ní vytékající se zakaluje do běla a je více lepkavý. V tomto období se ovce vyhýbá plemeníkovi.

Období přechodu (diestru) je dobou, kdy dochází k uhnízdění vajíček, jejich migraci v děloze. Toto období je rozhodující pro úspěšnou graviditu a je ovlivněno klidem, prostředím ve kterém je plemenice chována, výživou (zejména její kvalitou a nutriční hodnotou) atd.

techniky připouštění beranů ve stádech ovcí

• Volné na divoko – na mladého berana připadá 15 – 20 ovcí, na berana nad 2 roky připadá 25 – 30 ovcí. Nevýhodou je neznámý původ jehňat po otci, nezle plánovat bahnění a po 2 letech je nutno berana vyměnit.

   

• Skupinové – na mladého berana připadá 20 – 25 ovcí, na staršího 2 let připadá 30 – 40 ovcí. Stádo je rozděleno na 2 – 4 skupiny, uplatňuje se selekce, při střídání beranů je lze dále využívat v plemenitbě.

   

• Harémové – na mladého berana připadá 20 – 30 ovcí, na berana nad 2 roky připadá 40 – 50 ovcí. Každý beran má svou skupinu, tento způsob zapouštění je náročný na ošetřování zvířat, je znám původ jehňat.

   

• Individuální z ruky – na mladého berana připadá 25 – 30 ovcí, na staršího 2 let 40 – 60 ovcí. Tento systém je nejvhodnější, říje je zjišťována prubíři, hlavní připouštěcí období beranů trvá 4 – 6 týdnů, po 14 dnech je praktikován doskok volně vpuštěným beranem.

   

• Inseminace ovcí – je nejprogresivnější metodou plemenitby, dovoluje maximálně využít nejkvalitnější plemeníky. Při inseminaci je možné inseminovat 500 – 600 ovcí. Metoda není bohužel v praxi rozšířena.

   

INSEMINACE OVCÍ

říje ovcí, které jsou v mnoha případech detekovány berany prubíři (vazektomovaní berani u kterých je vyveden do boku jejich penis, aby bylo zabráněno oplodnění ovcí) se okamžitě po označení inseminují. Pro zvolení správné doby inseminace se u ovcí hodnotí barva poševního hlenu a stav děložního krčku. Nejoptimálnější je doba, kdy hlen poševní vytéká čirý, nebo mírně zakalený a děložní krček je otevřen (jsou pouze 2 případy otevření děložního krčku -říje a porod). Při umělém oplodnění nikdy nezapomínáme na RE (reinseminaci), které následuje po 8 - 12 hodinách po prvně uskutečněné inseminaci.

Metody inseminace jsou:

1. intravaginální - (vnitrovaginální) inseminační dávka se deponuje do horní části poševní klenby. Inseminační pipetu se semenem zavádíme mírně zvednutou, tak aby nebyla zasunuta omylem do močové trubice.
2. intracervikální - (vnitrokrčková) inseminační dávka se deponuje do děložního krčku do hloubky 1 - 2 cm. K inseminaci je zde nutno použít poševní zrcadlo, které se zavádí 10 - 13 cm hluboko do pochvy. Pravidlem zde je, že čím je dávka umístěna(vytlačena) blíže děloze, výsledek zabřeznutí je vyšší.
3. intrauterinní - (vnitroděložní) dávka se deponuje před děložní krček až do vlastní dělohy, resp. na její okraj. I při této metodě je nutno použít poševní zrcadlo. Metoda je velice náročná na šikovnost techika, ale odměnou bývá většinou výborné zabřeznutí.

Velikost inseminační dávky je u PELET - kuliček - 0,1 - 0,3 cm³. Velikost PEJET - trubiček - je 0,25 - 0,50 cm³.

DIAGNOSTIKA GRAVIDITY (BŘEZOSTI)

Jedním z nejdůležitějších faktorů, rozhodujících o ekonomice chovu je bezesporu počet narozených, odchovaných a odstavených jehňat. Cestou jak předcházet možným ztrátám je včasná diagnostika jalových ovcí a jejich následné co nejrychlejší zapuštění či inseminace. Metody zjišťování gravidity u ovcí a jejich princip:

• nepřeběhnutí po 21 dnech - cyklus ovcí je stejně jako u krav dlouhý 21 dní, tedy je nutno si všímat ovce po zapuštění či inseminaci. Vhodnou metodou je použití prubíře, který ovce zkouší a ty, které jsou v říji barevně označí (má na hrudi připevněnu značkovací barvu).
• použití ultrazvuku - využíváme jí od 60 dne březosti. Principem je hloubka odrazu vln, kdy u nebřezých (jalových), je hloubka odrazu 6 cm, kdežto u zabřezlých je odraz z hloubky 10 - 12 cm.
• rektální palpací - principem je následující: ovci obrátíme tak aby ležela hřbetem k podlaze či podložce. PVC tyč, která je dlouhá 50 - 55 cm s průměrem 15 - 18 mm tupým koncem zavedeme do rekta. Zasunujeme max. cca 30 - 35 cm tyče. Tyč musí být v bezvadném hygienickém stavu a řádně nagelovaná lubrikantem. Cílem této metody je po zasunutí nahmatat v krajině před vemenem obřezlý roh dělohy. Pakliže po celé dálce před vemenem cítíme pouze konec tyče, je nejspíše ovce jalová. Tuto metodu používáme cca od 75 dne a výše.
• stanovením progesteronu - hladina progesteronu v krvi ovce nám stanoví březost s 90 % pravděpodobností. Metoda je spolehlivá.

Pamatujte si, že ovce je zvíře velmi vnímavé, které nevyhledává kontakt s člověkem. Proto po inseminaci by měly být ovce co nejméně rušeny, protože právě v prvních týdnech se rozhoduje o počtu nidovaných (uhnízděných, spojených s dělohou) embryí. Tzv. EM (embryonální mortalita - odúmrť) se u ovcí pohybuje v rozmezí 15 -30 %. V chovu ovcí se používají i tyto biotechnologické metody: Procento zabřeznutí u ovcí se v dobrých stádech pohybuje okolo 75 - 85 %.

1. inseminace - krátkodobým či dlouhobě zakonzervovaným semenem
2. superovulace
3. ET - přenos embryí (embryo transfer)
4. klonování (experimentálně)

SPECIFIKA REPRODUKCE KOZ

Inseminace koz je vě světě, ale i u nás rozšířenou metodou. Je pravdou, že v současné době je spíše používána přirozená plemenitba. Koza má stejně jako ovce délku gravidity 150 +/- 5 dní. Kozlové na rozdíl od jiných samců HZ daleko více trpí na tzv. kryptorchysmus (nesestoupení varlat do šourku, kdy tyto zůstávají v dutině břišní - neplodnost). U kozlů se neplodnost pohybuje okolo 20 - 30 %.

INSEMINACE KOZ

Kozy inseminujeme stejně jako ovce v den zjištění říje. Nejčastěji používanou metodou je aplikace semene intracervikálně - do krčku děložního - výjimkou jsou pouze kozičky, u kterých se nepoužívá poševní zrcadlo a semeno se aplikuje na klenbu krčku. U inseminace mraženým semenem je většinou dosahováno zabřeznutí 15 - 85 %. Celkově u stád s velmi dobrým managementem je dosahováno březosti po první inseminaci až 95 %.

Diagnostika je v podstatě stejná, jako je tomu u ovcí. Velikost inseminační dávky je u PELET - kuliček - 0,1 cm³.