KONTROLA KVALITY MLEZIVA - mlezivoměr
27. 1. 2012
KONTROLA KVALITY MLEZIVA - VELMI DŮLEŽITÁ, ALE V CHOVECH NEOBLÍBENÁ ČINNOST
Kontrola kvality mleziva by měla být rutinní činností v odchovu telat. Opak je však bohužel pravdou, protože zaznívají v praxi argumenty „že kontrola mleziva zbytečně zdržuje od další práce“ a zejména kolostroměry jsou trvalou výbavou zásuvek pracovních stolů zootechniků. Používání pomůcek pro ověřování – odhad kvality mleziva také vypovídá o úrovni managamentu odchovu telat. Nejrozšířenější pomůckou je v praxi kolostroměr. Tato pomůcka je v podstatě hustoměr, který měří specifickou hmotnost mleziva. Platí, že mezi specifickou hmotností mleziva a obsahem imunoglobulinů existuje silná korelace. Tedy, čím je vyšší specifická hustota mleziva, tím vyšší je i předpokládaný obsah imunoglobulinů. Podmínkou odhadu je ale dodržení předepsané teploty měřeného mleziva. Další, avšak méně rozšířenou pomůckou pro hodnocení kvality mleziva je i refraktometr. Existují dvě varianty refraktometrů, a to mechanické nebo digitální. Většina refraktometrů slouží ke stanovování obsahu cukru v potravinách. V nedávné době byly uskutečněny experimenty, které ukázaly, že refraktometry lze používat také pro hodnocení kvality mleziva.
Hodnocení kvality mleziva prostřednictvím kolostroměru má svá pravidla.
Vždy je potřeba dbát pokynů výrobce a následujících doporučení:
- z celkového objemu nadojeného mleziva odebíráme průměrný a poměrný vzorek mleziva (častou chybou je odběr vzorku z hladiny, kde je velké množství tuku), tak, že nádobou nebo metličkou mlezivo před odběrem lehce promícháme avšak bez zbytečného „napěňování“,
- mlezivo se kontroluje zásadně za pokojové teploty!, nejčastěji mezi 20 až 23 °C (dle doporučení výrobce), vyšší a nižší než doporučené teploty výsledky zkreslují, a to někdy až velmi výrazně,
- mlezivo je doporučeno hodnotit nejlépe v plastové válcové nádobě, nebo v tzv. „tupláku“,
- mlezivo by mělo z odměrného válce lehce přetékat na podloženou misku (minimalizace vložení kolostroměru do zpěněného mleziva, který zhoršuje čtení výsledné hodnoty),
- kolostroměr by se neměl přilepovat ke stěnám odměrné nádoby,
- po každém použití musí následovat pečlivá očista kolostroměru (nejdříve opláchnutí studenou vodou a poté saponátem a teplou vodou), jinak může dojít ke zkreslení výsledků, a to vlivem nánosů zbytků mleziva z předchozího měření.
K nejčastějším chybám při používání kolostroměru patří:
- odběr vzorku mleziva pro kontrolu kvality za delší časový interval od jeho nadojení, a to z volné hladiny bez předchozího zamíchání (odběr nehomogenního vzorku, zejména tukové vrstvy soustředěné na hladině),
- měření vzorku mleziva značně zpěněného (zpěněné mlezivo brání efektivnímu hodnocení kvality, zejména jsou problémy při čtení hodnot),
- umístění kolostroměru do příliš mělké nádoby (kolostroměr musí mít dostatek prostoru pro vertikální pohyb),
- příliš úzká nádoba pro hodnocení mleziva (hrozí riziko ulpívání kolostroměru u stěn nádoby),
- měření kvality mleziva prostřednictvím znečištěného kolostroměru (mlezivo je specifické svou hustotou a při nedostatečném omytí po použití, hrozí riziko zaschnutí zbytků mleziva na kolostroměru, což může zkreslovat naměřené hodnoty následného měření)
více bude uvedeno v připravované knize s kapitolou odchovu telat