Plemena masného typu

základní charakteristika:

1. Obdélníkový tvar těla
2. Široký hřbet
3. Výrazné osvalení beder, plece a kýty
4. Silnější končetiny
5. Plemenice nemají oproti dojným plemenům velká vemena (produkce mléka slouží pouze pro potřeby telete).

Výkrm skotu

1. intenzivní – s využitím kombinovaných plemen případně s jejich kříženci s masnými plemeny. Intenzivní výkrm předpokládá produkci kvalitních objemných krmiv, které zabezpečí dostatečný denní přírůstek u býků. N našich podmínkách jde o vykrmovaná plemena: české strakaté, limousine a charollaise apod.
2. extenzivní – jde o výkrm býků prostřednictvím využití pastevních systémů. Tento způsob výkrmu je aplikován zejména v podhůří. V tomto systému výkrmu býků není dosahováno tak intenzivních přírůstků jako v systému intenzivním. Vhodnými plemeny jsou: aberdeen angus, hereford, highland atd.

plemena malého tělesného rámce

• Galoway – pochází z jihozápadního Skotska. Je malého tělesného rámce, avšak je velmi dobře osvaleno. Kohoutková výška u krav je na úrovni 120cm a u býků 125 cm. Hmotnost je u krav cca. 500 kg a u býků 750 kg. Plemeno je vhodné k chovu v marginálních podmínkách (podhorské a horské oblasti). Velmi dobře se uplatňuje při celoročním pastevním způsobu chovu bez nároků na technologie ustájení (extenzivní způsob chovu). Plemeno je vhodné ke stádovému chovu a vyznačuje velmi dobrými mateřskými vlastnostmi. Zbarvení u tohoto plemene je velmi různé. Za základní se považuje černá barva. Dále je pak plemeno chováno v těchto barevných rázech: hnědé, červené bílé či bílo-černé. V ČR je toto plemeno chováno od roku 1991.

• Highland – skotský náhorní skot. Kohoutková výška u toho plemene dosahuje 125 cm u býků a 115 cm u krav. Hmotnost krav je až 450 kg a býků až 600 kg. Plemeno je velice ceněno pro svou velkou odolnost vůči nepříznivým mikroklimatickým jevům (vítr, zima, déšť). Je proto vhodné pro extenzivní způsob chovu v marginálních oblastech ČR. Vyznačuje se skromností, odolností a dlouhověkostí. Zbarvení zvířat je stejně jako u galowaye hnědočerné, žluté, černé či červené. Toto plemeno je vhodné pro ekologickou údržbu krajiny. Plemeno je charakteristické dlouhým osrstěním a velkými rohy. Býci proto mohou být velice nebezpeční.

plemena středního tělesného rámce

• Aberdeen Angus – pochází ze severovýchodního Skotska. Charakteristickým znakem je dominantní bezrohost. Zbarvení je u těchto jedinců od černé až po červenou barvu (tzv. red Argus). Mezi klady tohoto plemene řadíme: snadné telení, velmi dobré mateřské vlastnosti matek a vynikající pastevní schopnosti. Krávy dosahují tělesné hmotnosti až 600 kg, při kohoutkové výšce 130 – 135 cm. Býci dosahují hmotnosti až 1100 kg, při kohoutkové výšce až 145 cm. Maso u tohoto plemene je vynikající kvality. Plemeno je velmi oblíbené v USA, Austrálii či Africe.

• Hereford -  toto plemeno řadíme mezi nejrozšířenější masná plemena na světě. Je chováno jak v rohaté, tak i v bezrohé formě. Je jemnější kostry s velmi dobrým osvalením. Kohoutková výška krav dosahuje úrovně 128 cm, při živé hmotnosti až 600 kg. U býků je kohoutková výška na úrovni až 145 cm s hmotností až 1000 kg. Do ČR bylo toto plemeno poprvé dovezeno v roce 1974 a bylo chováno na Tachovsku a Chebsku. Zbarvením je velice podobné našemu českému strakatému skotu. Rada - u poznávaček z chovu skotu se řiďte velikostí vemene (je výrazně menší než u české straky, neboť není dojeno a produkce mléka slouží pouze pro potřeby mláděte).

• Belgické modro-bílé – vznikalo na územích Meuse a Escaut  dnešní Belgie. Na vzniku tohoto plemene se podílel výraznou měrou Shorthornský skot. Plemeno je charakteristické výrazným osvalením kýty a beder. Díky výraznému osvalení je v 60 – 90 % při porodu přistupováno k císařskému řezu. Krávy dosahují hmotnosti až 760 kg s kohoutkovou výškou až 135 cm. Býci dosahují hmotnosti až 1250 kg s kohoutkovou výškou až 150 cm. Zbarvení jsou následující: bílé, modrobílé a červené.

• Limousine – plemeno vzniklo ve stejnojmenné oblasti jihozápadní Francie. Ve Francii je toto plemeno druhé nejpočetnější v kategorii chovaných masných plemen. Je charakteristické svým červeným celoplášťovým zbarvením. Mulec, oblast očí a končetiny jsou světlejší barvy. Plemeníci dosahují hmotnosti až 1000 kg a krávy až 650 kg. Plemeno je dlouhověké, plodné a má velmi dobré mateřské vlastnosti. Maso je velice kvalitní. V 90. letech bylo, ale i v současnosti stále je toto plemeno používáno ke křížení s českým strakatým skotem.

• Piemontese – pochází ze severozápadu Itálie. Původně bylo chováno pro trojstrannou užitkovost (maso-mléko-tah). Hmotnost dospělých krav dosahuje 600 kg a u býků až 900 kg. Zvířata jsou šedého zbarvení s černou pigmentací v oblastech krku, hlavy, plecí a nohou. Plemeno je ve své domovské zemi chováno v podhorských a horských oblastech. Je velmi odolné, přizpůsobivé a má vynikající pastevní schopnosti. Plemenice se vyznačují také výbornou mléčností.

• Gasconne – je plemenem, které pochází z oblasti Pyrenejí na Francouzské straně. Bylo stejně jako piemontese využíváno pro trojstrannou užitkovost. Zvířata jsou šedě zbarvena. Plemeno je konstitučně velmi pevné, není náchylné na nemoci a je přizpůsobivé pasení se v horských a podhorských oblastech. Býci dosahují hmotnosti až 1000 kg a krávy až 650 kg. První importy do ČR byly uskutečněny v roce 1994.
•  
•  
• Velšský černý masný skot - toto plemeno pochází z Jihozápadní části britských ostrovů. Plemeno je celoročně chovováno na pastvě. První zmínky o tomto plemeni jsou staré více jak 100 let. V historii bylo toto plemeno šlechtěno na dvoustrannou mléčno-masnou užitkovost. V současné době je šlechtění orientováno již výhradně na masnou užitkovost. U plemena v minulých desetiletích probíhala velmi přísná selekce. Barva zvířat je vyžádována černá s možnými bílými skvrnami v oblasti vemene a varlat. V populaci tohoto plemene je možno občas vidět i červené recesivně dědičné zbarvení zvířat. Velšský černý masný skot je chován jak ve formě rohaté, tak i bezrohé.  Plemeno je středního tělesného rámce s velmi dobrým utvářením hlavních masitých partií (plec, bedra, kýty). Porodní hmotnost telat je 35 kg a většina porodů probíhá samovolně a bez komplikací. Dospělá zvířata jsou robustní, s velmi robustní kostrou a silnými končetinami.  Krávy jsou velmi dlouhověké a nezřídka se v populaci nachází plemenice, které se telí i ve věku 15 let. Býčci ve věku 9 až 10 měsíců váží v průměru 250 až 300 kg. Průměrný denní přírůstek dosahuje u býků 1400 kg.  Býci dosahují hmotnosti mezi 900 až 1250 kg, při kohoutkové výšce 145 cm, zatímco krávy váží 650 až 800 kg, při kohoutkové výšce 135 cm.

Plemena velkého tělesného rámce

• Charolais – je v současné době nejrozšířenějším plemenem nejen v oblasti své domoviny (Francie), ale je velmi oblíbené na celém světě. Vznik tohoto plemene je specifický na území mezi řekami Seinou, Loirou, Rhonou a Alier. Hmotnost plemeníků v dospělosti dosahuje až 1500 kg a krav až 900 kg. Plemeno je vhodné zejména pro intenzivní způsob výkrmu (výkrm ve výkrmnách). Charakteristické je smetanové či  bílé zbarvení zvířat. U plemenic je zvýšená frekvence obtížných porodů z důvodů vyšší porodní hmotnosti telat. Plemeno k nám bylo dovezeno v roce 1990. Je také často využíváno k užitkovému křížení.

• Blonde d´aquitaine – je relativně mladým plemenem, které také vzniklo v jihozápadní části Francie. Plemeno se vyznačuje výrazně pevnou kostrou, velmi dobrou plodností a vynikajícím osvalení. Krávy jsou dlouhověké s dobrými mateřskými vlastnostmi. U  krav je na rozdíl od plemene charolais malý výskyt obtížných porodů. Kohoutková výška krav dosahuje až 150 cm, při hmotnosti 800 – 950 kg. Býci měří v kohoutku 150 -160 cm a dosahují živé hmotnosti až 1300 kg. Zvířata jsou světle hnědého až krémového zbarvení.

• Salers – pochází z centrální oblasti Francie. Je společně s plemenem galoway a highlandem řazeno mezi tzv. ekologická plemena. Charakteristickým znakem tohoto plemene jsou dlouhé rohy a celoplášťové červené zbarvení zvířat. Ve Francii je toto plemeno chováno přes léto v pohůři a na zimu jsou zvířata přeháněna do nižších nadmořských výšek. Od těchto jedinců se také v domovině získává mléko, ze kterého jsou vyráběny speciální druhy sýrů. Jedinci tohoto plemene jsou velmi dobře osrstěna a v letních tropických dnech mohou mít problémy s termoregulací. Krávy dosahují hmotnosti až 850 kg, zatímco býci až 1200 kg.

• Uckermärker - počátek vzniku tohoto plemene, lze datovat do roku 1970, kdy v Německu na základě vzájemného křížení plemen Fleckvieh a Charolais vznikla populace kříženců označovaná Genotyp 67. V rámci populace kříženců byla řadu let na základě dosahované užitkovosti zvířat uplatňována přísná selekce. Za plemeno byl Uckermärker uznán v roce 1992. Název plemene je odvozen od oblasti ve které toto plemeno vzniklo (Brandenbursko). Od konce roku 1990 bylo plemeno šlechtěno na bezrohost. Zvířata jsou poměrně dlouhá a robustnější. Plece, hřbet, bedra a kýty jsou dobře osvaleny. Zvířata jsou chována v mnoha barevných rázech - bílý, krémový, jasně žlutý až po hnědočervený. Býci dosahují výšky v kříži 150 cm, při živé hmotnosti 1150 až 1300 kg, zatímco krávy dosahují v kříži výšky 140 cm a živé hmotnosti 750 až 850 kg. U mladých býků dosahuje průměrný denní přírůstek 1400 g. Šlěchtielským cílem je: výborné mateřské chování krav, snadné telení, mírnost a přizpůsobivost, velmi dobrý růst. telat, vysoká jatečná výtěžnost, korektní končetiny a paznehty.

Metody plemenitby  - křížení v chovu skotu za účelem zajištění produkce hovězího masa.

Užitkové křížení

• Pro produkci jatečného skotu.
• Využití heterózního efektu – vyšší vitalita jedinců, rychlejší růst, lepší plodnost, vyšší odolnost, lepší přizpůsobivost, lepší přírůstky lepší konverzi krmiva atd.

1. Dvouplemenní finální hybridi – produkce masa, kdy v mateřské pozici máme mléčná plemena a otcovská plemena jsou vždy masná plemena. Hybrid jde na porážku.
2. tří- a více- plemenní hybridi - -kdy v páříme plemenice dojných plemen (holštýnské, červenostrakaté) s plemeníky masných plemen, hybridní samce vykrmujeme, ale samice využíváme dále k plemenitbě – zapouštíme masným plemene. Hybridní trojplemenné potomstvo jde do výkrmu.

Převodné křížení

• jde o převod původní populace plemene na jiné plemeno (často mléčná plemena nahrazována masnými).
• Metoda je zdlouhavá, ale v mnoha chovech skotu využívaná.
• Plemenice jsou často v procesu převodného křížení mléčnější.
• Projevuje se zde také heterózní efekt, což je velmi žádoucí zejména u jaloviček.
• Nutnost adaptace podmínek chovu nově vznikajícímu plemeni