Ve stádech dojeného skotu je preferováno volné boxové ustájení. V praxi jsou rozšířeny dvě základní varianty, a to tzv. „hluboké boxy“, kdy vlastní lože bývá postupně vyplňováno tzv. „metodou sendvičování“ (hnůj a sláma, sláma různé délky a vápenec, „plastické“ stelivo a vápenec) s následným pravidelným dostýláním. Dále to jsou tzv. „vysoké boxy“, které bývají pokryty matracemi či rohožemi. Aby dojnice mohly kvalitně v leže odpočívat(po dobu 12 až 14 hod. za den), musí být splněny dvě základní podmínky. Povrchy loží musí být pro zvířata komfortní (vhodné rozměrové parametry boxového lože musí být odvozeny od průměrného tělesného rámce, resp. hmotnosti stáda) a použitá podlahovina jim musí zajistit dostatečnou pohodu svou měkkostí, flexibilitou a neklouzavostí. Z pohledu chovatele jsou podlahoviny vybírány s ohledem na jejich pořizovací cenu, životnost, snadnou údržbu - vyjádřenou čistitelností a hygienickou nezávadností.

 

Sláma je v chovatelské praxi obecně nejdostupnějším a nejrozšířenějším stelivem . Nejčastěji je používána sláma obilovin (pšeničná, ječná). V posledních letech, především vlivem pěstování nízkostébelných odrůd obilovin, chovatelé volí i slámu olejnin (zejména řepkovou), která má však horší fyzikálně-chemické vlastnosti (vyšší lámavost a horší mechanickou odolnost, nižší nasákavost tekutin apod.). Sláma obilovin velmi dobře váže tekutiny (1 g slámy dokáže navázat 4 až 5 g tekutin) a má velmi dobré termoizolační vlastnosti, které v zimních měsících brání nadbytečnému odvodu tepla z těla krav. Na druhou stranu ve dnech s tropickými teplotami brání odvodu nadbytečného tepla z těla dojnic do podlahy.

Z pohledu mikrobiologického je sláma bohužel také velmi dobrým substrátem pro množení řady patogenních mikroorganismů. Tomu lze předcházet pravidelnou úpravou podestýlky tzv. „alkalizací boxového lože“, a to posypem povrchu podestýlky jemně mletým vápencem. Ten také zlepšuje nejen čistotu zadních partií těla, ale zvyšuje i hygienický standard mléčné žlázy a končetin. Alkalizaci boxového lože lze proto chovatelům jednoznačně doporučit. Tato rutina by se měla stát běžnou v chovatelské praxi.

Méně často je v našich chovech používána krátce řezaná sláma, tzv. „slamnatá řezanka“ s velikostí částic do 10 mm, která je vhodná pro pravidelný posyp zadní části boxů opatřených matracemi či rohožemi. Tímto opatřením chovatel také zlepšuje čistotu vemene, zadních partií těla a končetin.

Podstatné pro použití slámy jako podestýlky je její včasná sklizeň a skladování s eliminací jejího zaplísnění. Úspěch spočívá v dostatečném množství podestýlky. Mimo funkci steliva je kvalitní a hygienicky nezávadná sláma velmi dobrým doplňkovým krmivem a zdrojem vlákniny.

 

Stlaní separovanou frakcí kejdy je rozšířená u chovatelů provozujících kejdové hospodářství. Pro zajištění maximální funkčnosti a komfortu ležících zvířat je velmi podstatný její obsah sušiny, který by měl být minimálně 30%. Separát s nízkou sušinou, může v zimních měsících způsobovat zvýšené riziko ojínění či namrzání lože, které se zákonitě projeví nižším podílem krav ležících v boxech. K zajištění vyšší hygieny lože je žádoucí, aby čerstvý separát prošel biotermickým záhřevem, který redukuje výskyt mikroorganismů případně parazitů. Pro vyšší hygienický standard je vhodné přidávat těsně před nastýláním do separátu mletý vápenec, a to v poměru 3-4:1. Tuto směs lze s úspěchem využití pro založení sendviče hlubokého boxu, ale i pro dostýlání vysokého boxu s matracemi. Z pohledu úprav, je nezbytné zajistit pravidelné kypření lože, protože působením vysoké hmotnosti dojnice na podestýlku dochází k formování lůžka, které však nemusí být pohodlné pro ostatní, společně ustájená zvířata. Také pravidelné dostýlání v období 2 až 5 dnů je nezbytné, protože denní množství vyhrnuté podestýlky z jednoho boxu může dosahovat až 1 kg.

Při preferenčních testacích, kdy krávy měly možnost ulehnout do boxů opatřených matracemi, separátem, pískem, betonem, pilinami a slámou, dávaly přednost tomuto podlahovému materiálu. Otázkou na kterou je vždy nutné odpovědět, je ekonomika výroby tohoto steliva, včetně ceny separátoru, jeho poruchovosti, zabezpečení dostatečných krytých skladovacích prostorů apod.

 

Písek je ve světě velmi rozšířenou podlahovinou, zejména pak na území USA. Velmi často se v této souvislosti hovoří o lepším komfortu a pohodě ležících zvířat, případně o lepším zdravotním stavu mléčné žlázy. Značným limitem pro jeho užití v chovatelské praxi bývá kvalita. Jako zcela nevhodné se jeví používání říčního písku s vyšším obsahem kameniva. Aby byl písek pro dojnice vhodný, musí být praný, prosátý, prostý hlinitých částic, roztříděný a zejména suchý (neměl by tvořit hrudky – slepovat se). Dalším úskalím, a to především v kejdovém hospodářství, mohou být problémy při jeho styku s vyhrnovacími lopatami, čerpadly či míchadly. Sedimentace písku např. v podroštovém prostoru nebo skladovacích nádržích může způsobovat potíže i vznik havarijních situací. Při preferenční testaci: sláma vers. písek, bylo zaznamenáno vyšší zalehávání dojnic do boxů opatřených pískem v letních měsících (efekt ochlazení organismu a odvodu nadbytečného tepla zvláště v období tropických dnů). Naopak v zimních měsících dojnice upřednostňovaly slamnatou podestýlku, a to v důsledku její dobré termoizolace (u písku docházelo v boxech u obvodových stěn i k jeho namrzání – „ojínění“). Použití písku v chovatelské praxi je vždy na rozhodnutí chovatele, který by měl důkladně zvážit všechny klady a zápory, resp. vzít v úvahu pořizovací náklady, náročnost pravidelného podestýlání apod.

 

Používání „odpadových materiálů“ při zpracování dřeva - pilin a hoblin, jako podestýlky není běžnou praxí tuzemských chovatelů. Piliny a hobliny lze použít, především ve stájích s vysokými boxy, které jsou opatřeny matracemi či rohožemi. Tento materiál zajišťuje vyšší čistotu zvířat, absorbuje přebytečné tekutiny a při smíchání s výkaly není problém s jejich odstraňováním. Zejména piliny jsou relativně levným podestýlkovým, resp. přistýlacím materiálem, který však má i své limity. Jeho použití by se vždy mělo řídit desénem matrace či rohože. U matrací a rohoží s vyšší abrasivitou, mohou piliny z tvrdých dřevin vyvolávat nežádoucí efekt „smirkového papíru“. Vlivem zvýšeného tření (v ose končetina – piliny – rohož či matrace), hrozí riziko zvýšeného výskytu hnisavých ložisek – třísky v podkoží. Následkem je pak snížení doby odpočinku, a to vlivem neochoty dojnic do takovýchto boxů zaléhat. To může mít i nepříznivý vliv na úroveň nádoje.

 

Kvalita podestýlky resp. podlahoviny v boxových ložích a péče o ni, je jedním z rozhodujících faktorů, který významně ovlivňuje pohodu ustájených zvířat a jejich zdravotní stav. Problematiku zdravotního stavu vemene a končetin je nutné dávat i do souvislostí s hygienou ustájení, kvalitou podestýlkového materiálu a podlahovin. Na farmách se velmi často setkáváme s nedostatečnou péči o podestýlku, s boxy nedostatečně nastlanými sendvičovou vrstvou a zcela chybějící manuální úpravou povrchu podestýlek po jejich nastlání. Tyto nedostatky se pak projevují zkrácenou dobou ležení dojnic, která přímo ovlivňuje nejen kvalitu welfare, ale i produkci mléka.

 

Stanislav Staněk, Oldřich Doležal