ZÁKLADY USTÁJENÍ SKOTU - dojnice
Chov dojeného skotu je v České republice jedním ze stěžejních odvětví živočišné výroby. Velmi významně se podílí na celkových tržbách zemědělských podniků. Samotný chov dojeného skotu je ekonomicky vysoce náročný a dosažené výsledky musí zohledňovat faktory rentability a konkurenceschopnosti.
O úspěšnosti chovu v současnosti rozhoduje nejen kvantita, ale i kvalita získávaného produktu. Užitkovost stád je determinována mnoha faktory, ke kterým řadíme zejména: genetický potenciál zvířat, úroveň a kvalitu výživy, chovné prostředí, jejich zdravotní stav, včetně tzv. lidského faktoru. Faktor chovného prostředí byl a je v mnoha chovech stále opomíjen a řazen bohužel až na poslední místo při tvorbě koncepce managementu (rozvoje) farmy. Z hlediska technologie a techniky chovu došlo v chovech za posledních několik desítek let k zásadním změnám z pohledů koncepcí stájí resp. farem.
První zmínky o technologiích a technikách chovu dojeného skotu lze nalézt v historických knihách ze XVII., XVIII. a XIX. století, kdy tyto jsou popisovány zejména z prostředí šlechtických a panských velkostatků a dvorů. Přelom XIX. a XX. století neznamenal jen masivní industriální rozvoj, ale také intenzivní vědeckou činnost a rozvoj zejména biologických věd, zemědělství nevyjímaje. V oblasti živočišné výroby došlo především k rozpracování metod kontroly užitkovosti, k tvorbě koncepce řízené reprodukce, s pozdějším využití inseminace, rozvoji plemenářské práce, techniky a technologií chovů, výživy, zoohygieny a prevence chorob aj.
Polovina padesátých let minulého století u nás s sebou přinesla zahájení kolektivizace. Tento proces v chovech dojeného skotu vyústil ve výstavbu větších stájí, s čímž začala éra vysoké koncentrace počtu chovaných zvířat na jednotku plochy. V podstatě toto byl proces budování malovýroby ve velkém. V mnoha případech, však bohužel, docházelo k procesu přizpůsobování zvířat technologiím a nikoliv k procesu opačnému. Ještě před pětadvaceti lety projektované vazné stáje, jsou z hlediska dnešního poznání a pochopení mnoha biologických procesů a vazbami mezi nimi, považovány již za překonané a pro zvířata zcela nevyhovující.
Vazné stáje byly a jsou rekonstruovány, nebo nahrazovány volným typem ustájení, splňujícími nároky a požadavky dojnic na chovné prostředí a ošetřovatelskou péči. Pochopením moderních poznatků z oblasti etologie, fyziologie aj. a přihlášením se k dodržováním zásad welfare, přináší řadu výhod pouze tehdy, pokud chovatel dokáže pochopit provázanost mezi jednotlivými výše popsanými faktory.
Moderní koncepce farem oproti vazným, zaznamenaly také změny ve specializaci pracovních činností pracovníků, kdy např. dojení ve vazných stájích, vykonávané přímo ve stáji, je z dnešního pohledu již nepřijatelné. Také efektivita práce a využití moderních prvků řízení stád (počítačové programy, identifikace zvířat, mechanizace a specializace pracovních činností), je základem správného progresivního managementu moderních farem a podniků. Rozvoj bezvazných resp. volných technologií s sebou přinesl nejen samá pozitiva, která se projevují především vyšší užitkovostí, na druhé straně s mnoha problémy, zejména pak nárůstem produkčních a reprodukčních chorob stád.
SYSTÉMY USTÁJENÍ
Vazné ustájení
lze z dnešního pohledu považovat za překonaný technologický systém chovu skotu, který má své opodstatnění pouze v drobnochovech. K nevýhodám vazného ustájení patří především:
- nedostatečná kubatura většiny stájí, není splněn požadavek 6 m3 na 100 kg živé hmotnosti zvířete,
- nevyhovující mikroklima většiny starších typů stájí,
- nedostatečná prosvětlenost (resp. osvětlení),
- u vazného systému nemožnost vykonávat volný pohyb, pečovat o své tělo, pohybovat se, vytvářet sociální skupiny a projevovat své chování,
- dojení přímo na stání v prostředí stáje,
- nízká efektivita práce v porovnání s volným systémem ustájení
- vysoký podíl fyzické práce aj.
Vazné ustájení je jedním z tradičních systémů ustájení v drobnochovech, kdy v chlévech je chována dojnice, jalovice či jsou zde v řádu několika kusů vykrmováni býci. Cílem každého chovatele by mělo být zajištění základních požadavků standardu drobnochovu. Tj. pravidelné denní ošetření zvířete, posouzení jeho zdravotního stavu, kvalitní a vyvážená krmná dávka, (odpovídající věku, hmotnosti a pohlaví), v případech možností pak pastva nebo pobyt ve venkovním prostoru, znalost reakce zvířete (pozor na ošetřování býků!), pravidelná péče o paznehty a jejich korekce, v případech podezření na chorobu kontaktovat veterinárního lékaře, vést řádně evidenci, mít zvíře opatřené ušní známkou apod.
Volné ustájení
Se v 50. letech rozšířilo z USA do Evropy. Jedny z prvně budovaných stájí podle amerického vzoru byly pouze výběhy s krmištěm. Tyto výběhy s krmištěm jsou velmi často dodnes na obou amerických kontinentech stále k vidění. Zejména v Brazílii, která je jedním z největších vývozců hovězího masa, je tento systém velmi častý. Další etapou vývoje volného ustájení bylo částečné zastřešení části výběhu, které sloužilo jako lože pro skot. S postupem času dále byla zastřešena část krmiště. Dalším mezníkem v technologiích a stavbách pro skot byla koncepce stájí. Tyto byly následně rozvíjeny ve dvou systémech. Koncepce systému vazného ustájení ve stájích a koncepce volného ustájení. Volné ustájení bylo nejdříve koncipováno jako volné kotcové, následně došlo k budování volného boxového ustájení. V současné době patří k perspektivním systémům ustájení a) vzdušné stáje, b) přístřeškové stáje.
a) vzdušné stáje - jsou velmi často koncipovány tak, aby měly dostatečnou kubaturu (6 m3 na 100 kg živé hmotnosti), měly hřebenovou štěrbinu, stěny byly opatřeny protiprůvanovou sítí či svinovacími plachtami apod. Tyto výše uvedené prvky jsou základním kamenem tvorby vhodného a efektivního chovného prostředí, zejména pak bezproblémové mikroklima, velmi dobrá zoohygiena chovu, dostatečná osvětlenost stáje přirozeným světlem atd. Takto koncipované stáje také zajišťují dostatečnou pohybovou plochu pro zvířata a zajišťují tak bezproblémové spontánní chování zvířat. Vzdušené stáje lze v současné době rozdělit také do dvou systému. Jde o stáje stelivové a bezstelivové. Jejich některé výhody a nevýhody jsou uvedeny v tabulce níže:
tabulka: Výhody a nevýhody stelivového a bezstelivového systému ustájení skotu
|
stelivový systém
|
bezstelivový systém
|
|
výhody
|
|
méně investičně náročné
|
vyšší produktivita práce než u stelivového systému
|
|
produkce kvalitní mrvy
|
lepší možnost automatizace technologických procesů
|
|
vyšší čistota zvířat
|
odpadá práce a manipulace s podestýlkou
|
|
kvalitní sláma - doplňkové vláknité krmivo
|
u celoroštových podlah vyšší čistota zvířat
|
|
vyšší komfort ležících zvířat
|
automatizace odklizu, přečerpávání, zpracování a uchování kejdy
|
|
nevýhody
|
|
závislost na produkci steliva
|
problematika zápašných a škodlivých plynů z kejdy
|
|
vyšší pracnost
|
horší zdravotní stav končetin zvířat
|
|
při zastýlání zvýšená prašnost
|
vyšší požadavky na dodržování hygieny v chovu
|
|
nutnost vybudovat dostatečně prostorné a zákonným předpisům vyhovující skladovací prostory
|
vyšší technologické náklady
|
|
mrva a hnůj - vyšší výskyt obtížného hmyzu - zejména much
|
nutnost mít dostatečné kapacity na kejdu dle zákonných požadavků
|
stelivové systémy využívají jako podestýlkový materiál - slámu, řezanou slámu, kejdový separát, piliny, hobliny, papírový recyklát, písek apod. V našich podmínkách jsou majoritně rozšířeny stelivové materiály sláma a kejdový separát. Písek je vhodným materiálem zejména pro letní tropické dny, kdy jeho ochlazovací hodnota je vysoká. Nevýhodou je jeho cena a navíc problematické zpracování a zužitkování - zapískování zemědělské půdy, zničení čerpacích systému na kejdu.
bezstelivové systémy lze dále rozdělit na: systémy, kde je kejda vyhrnována po plných podlahách a systémy s rošty, kde výkaly a moč propadávají do podroštového systému, nebo jsou jejich části zvířaty do těchto prostor prošlapávány. V těchto systémech je nejvíce rozšířeno boxové ustájení s využitím matrací. Řada distributorů stájových technologií i v současné době nabízí rohože, které nejsou pro dojnice vhodné - vysoká abrazivita a tvrdost způsobují značně poškození zejména hlezen - odřeniny, krvácející a hnisající rány. Tedy tvrdé rohože ne, matrace ano.
b) přístřeškové stáje - tyto stáje vycházejí z poznatků, že skot je všeobecně velmi přizpůsobivým druhem, který se dokáže prostřednictvím termoregulačních mechanismů velmi dobře přizpůsobit podmínkám prostředí. Toto platí obecně, je potřebné zde však upozornit, že odolnost platí zejména pro nižší teploty prostředí. Pokud je skot delší dobu vystaven teplotě nad 23 °C, pak zejména u vysokoprodukčních dojnic dochází k projevům tzv. tepelného stresu. Systém přístřeškových stájí lze jednoznačně řadit k tzv. minimalistickým technologiím v chovech HZ.
.jpg)
