Charakteristika: chronické bakteriální onemocnění, které způsobuje granulomatózní změny hlavně u přežvýkavců, ptáků a lidí. Je to zoonóza – nemoc přenosná ze zvířete na člověka.

Etiologie(původce onemocnění): MYCOBACTERIUM TUBERCULOSIS – u člověka a skotu, MYCOBACTERIUM BOVIS –u skotu a člověka, MYCOBACTERIUM AVIUM - ptáci, skot a v menší míře i u člověka. Je to bakterie odolná vůči kyselému prostředí (acidorezistentní).

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci):nákaza probíhá v 80% skrz dýchací cesty, dále pak přes ústní dutinu – především u mláďat sáním mléka od nakažené matky. Nitroděložně a při pohlavním styku – méně častý přenos. Bakterie se dostává do plic, kde ji pohltí makrofágy (pohlcují škodliviny a mikroorganismy). V makrofázích jsou částečně bakterie zlikvidovány, některé se šíří dále po těle a množí se v makrofázích – vzniká tzv. PRIMÁRNÍ AFEKT – dochází k úplnému rozpadu makrofágu – uprostřed vzniká nekróza a kalcifikace – kalcifikát (viditelný na RTG) – v okolí se tvoří granulační tkáň a celé se to obalí fibrinózním obalem a vzniká tzv. TUBERKUL neboli PRIMÁRNÍ KOMPLEX. Poté může dojít ke dvěma věcem. V prvním případě dojde k vyhojení. V druhém pak k šíření infekce po celém těle krví a lymfou a vzniká tzv. AKUTNÍ FORMA TBC. Miliární TBC = pokud se to nešíří krví a lymfou – CHRONICKÁ TBC (vznikají lokalizované léze – změny).

Příznaky: chřadnutí, dávivý kašel, letargie a slabost, anorhexie, zápal plic a průdušek, dušnost, zduřelé superficiální (povrchové) mízní uzliny – jen v některých případech.

Diagnostika: Provádí se pomocí tzv. TUBERKULINACE – na krku se vystříhá čtverec do kterého se aplikuje intradermálním (do kůže) vpichem tuberkulin. V případě pozitivní reakce se v místě vpichu objeví změny jako zarudnutí apod. – v praxi se měří tloušťka kůže (centimetrem) před aplikací a 72 hodin po aplikaci. Není 100% přesná. Bakterie rostou velmi pomalu – kultivace 4 – 8 týdnů.

Prevence: v ČR se provádí preventivní vyšetření na TBC. U pozitivních kusů se provede opakovaná zkouška na rozlišení druhu TBC. Je to finančně náročné.

Terapie: většinou neúspěšná – utracení. Dříve nákaza člověka od skotu díky nepasterizovanému mléku.

 

Charkteristika: chronické vysoce nakažlivé onemocnění projevující se zánětem střev, silnými průjmy, hubnutím a následným vyčerpáním a smrtí. Postihuje skot, ovce, kozy, divoce žijící přežvýkavce, prasata, koně a zajíce. Onemocnění je celosvětově rozšířené.

Etiologie(původce onemocnění): MYCOBACTERIUM AVIUM PARATUBERCULOSIS. Jedná se o velmi odolnou bakterii, která je schopna přežít až rok například na pastvině. Bakterie je vylučována trusem nakažených zvířat.

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): k nakažení dochází většinou již u mláďat). Příznaky onemocnění se však projeví až ve stří 2 let. Zvířata starší 2 let bývají většinou rezistentní (odolná) vůči této nákaze. K nákaze dochází sáním mléka od nakažené matky, intrauterinně (již v děloze) nebo z  prostředí – nejčastěji skrz dutinu ústní – bakterie se dostává do makrofágů v okolí střev a mízních uzlin podél trávícího traktu. U vnímavých jedinců se bakterie množí v makrofázích a vzniká chronický zánět střev (enteritida).

Příznaky: hubnutí, průjmy, ztráta kvality srsti – především barva a lesk, pokles užitkovosti, celkové zhoršování zdravotního stavu končící až smrtí. Při pitvě je nápadným znakem granulomatózní enteritida (zánět střev) – zesílená stěna střeva.

Diagnostika: bakteriologické vyšetření trusu – opakovaně alespoň 3x (nemusí být pozitivní), serologické testy – Elisa metoda, pitva a histologické vyšetření (vyšetření tkáně) – je nejspolehlivější k určení diagnozy. Barvení tkáně se provádí metodou dle Ziehle – Nelsona.

Prevence: dobrá hygiena a řízení chovu. Pozitivní kusy musí být poraženy. Provádění preventivních vyšetření každý půlrok do té doby dokud nejsou 3 negativní výsledky po sobě. Telata ihned po narození oddělit od matky a napájet pasterovaným mlezivem. Telata narozená od nakažené matky je vhodné utratit.

 

Charkteristika: specifické onemocnění ovcí rozšířené po celém světě způsobující značné ekonomické ztráty. Predispoziční faktory ke vzniku tohoto onemocnění jsou vlhko, bahno a špatná zoohygiena.

Etiologie(původce onemocnění): DICHELOBACTER NODOSUS, FUSOBACTERIUM NECROPHORUM. Rezervoárem (udržovatelem) infekce jsou nemocná zvířata, respektive jejich paznehty – původce tam může přežívat až několik let. Toto onemocnění může postihnout mimo ovcí i kozy.

Příznaky: především povrchový, hnisavý zánět škáry paznehtní. Tento zánět začíná v mezipaznehtní štěrbině a šíří se na chodidlovou část a na patky. Nejdříve vzniká serózní exudát (výpotek) projevující se zduřením škáry paznehtní a následně vzniká hnisavý exudát (výpotek), který vzniká mezi paznehtním pouzdrem a škárou. Postupně dojde k vyzutí (exungulaci) paznehtu projevující se extrémní bolestivostí (neochota vstávat) a kulháním. Typickým příznakem u ovcí je, že nakažená ovce chodí po karpálních kloubech za stádem. U chronických (vleklých) případů dochází k hubnutí a ulehnutí.

Diagnostika: na základě klinických příznaků a vyšetření na přítomnost bakterie.

Terapie: důležité je léčit komplexně celé stádo – Penicilin G. + úprava paznehtů a jejich dezinfekce v roztoku modré skalice.

Prevence: koupele paznehtů v 5% roztoku formalínu či modré skalice.

 

Charkteristika: onemocnění skotu, ovcí a koz charakterizované přivíráním – mouřením víček (blefarospasmus), zánětem spojivek, slzením a zakalením až ulcerací (zvředovatění) rohovky.

Etiologie(původce onemocnění): u skotu MORAXELLA BOVIS. Jedná se většinou o akutní – rychle se šířící onemocnění nejčastěji u mláďat.

Příznaky: světloplachost (fotofobie), přivírání – mouření víček (blefarospasmus), hnisavé slzení, zánět rohovky a spojivek. U ovcí a koz může navíc vznikat i artritida (zánět kloubů), mastitida (zánět vemene) a zánět dělohy.

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): přenašečem (vektorem) jsou mouchy. Predispozice pro vznik tohoto onemocnění je suché a prašné prostředí ve stáji.

Diagnostika: na základě klinických příznaků a kultivace bakterií.

Diferenciální diagnóza (nákazy s podobnými příznaky): některé parazitózy a celková onemocnění při kterých vzniká zánět spojivek.

Prevence: Izolace nakaženého jedince a odstranění přenašečů.

Terapie: Oxitetracyklin sulfonamidi – k celkové léčbě.

 

Clostridie jsou anaerobní (přežívají v prostředí bez přístupu kyslíku) sporotvorné bakterie tyčinkovitého tvaru. Žijí v trávicím traktu (GIT) zvířat a lidí. Jejich výskyt je také v půdě, kde mohou mít např. negativní vliv na kvalitu senáže. Nákaza probíhá většinou alimentárně (potravou) nebo průnikem při poranění (tetanus). Lze je rozdělit do 3 skupin podle místa kde bakterie působí.

a)      Plynové flegmony – flegmona vzniká rozptýlením hnisu do svalů apod. není přímo ohraničena jak je například absces. Bakterie aktivně napadne hostitele, pomnoží se a produkuje toxiny, které vyvolávají flegmony především ve svalech a podkoží.

b)      Entherotoxemie – bakterie napadají trávící trakt, především střeva, kde tvoří toxiny.

c)      Tetanus – bakterie se dostane do organismu přes různá poranění.

 

Charakteristika:  horečnaté onemocnění skotu a ovcí projevující se enfymatózním zduřením velkých svalů (v tkáni – svalu se tvoří vlivem toxinů bublinky plynu). Při pohmatu je cítit v podkoží ,,mravenčení“ a šelest.

Etiologie(původce onemocnění):  CLOSTRIDIUM CHAUVEOEI – tato bakterie se přirozeně vyskytuje v trávícím traktu zvířat. V půdě přežívá mnoho let.

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci):  nákaza probíhá přes dutinu ústní. Poté se bakterie dostává do krevního řečiště a následně do svalů. Typická je nákaza u masného skotu ve stáří 6 – 24 měsíců a to především v létě a na podzim.

a)      per akutní průběh – bez příznaků, končí smrtí. Většinou při napadení srdce.

b)      Akutní průběh – postižený jedinec kulhá, je v depresi, z počátku onemocnění se objevuje horečka, kterou posléze střídá subnormální horečka (podchlazení). Vzniká edematózní (otok bez příznaků zánětu) a šelestivé zduření napadaného místa – většinou zadní končetiny. Kůže nad ním je necitlivá. Zvíře je vyčerpané, třese se. Bez rychlé léčby hyne do 2 dní. Napaden může být jakýkoliv sval těla!

Diagnostika: na základě pitevního nálezu – tmavě červené až černé, suché až houbovité svaly, které byli napadeny. Typický je také nasládlý zápach nakaženého svalu.

Prevence: vakcinace. Pokud je již nákaza ve stádě přidáme k vakcíně penicilin G.

 

Charakteristika: toxemie (otrava jedem) vyvolaná neurotoxinem, který tvoří Clostridium tetani v nekrotických (odumírajících) tkáních. Vnímavá jsou téměř všechna teplokrevná zvířata, především pak savci. Toto onemocnění je celosvětově rozšířené.

Etiologie(původce onemocnění): CLOSTRIDIUM TETANI – respektive neurotoxin, který je produkován bakterií. Je grampozitivní a anaerobní (přežívá a množí se bez přístupu kyslíku). Vyskytuje se v půdě, výkalech a střevech zvířat a lidí.

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci):  do organismu se bakterie dostává přes poranění – nejlépe při hlubokých ranách. Poté se pomnoží a dochází k autolýze (rozkladu)při kterém dojde k uvolnění neurotoxinu, který na sebe váže zinek. Po těle se šíří přes nervy (neurogenně), což způsobuje smasmy (křeče). Podél nervových vláken se šíří až do mozku.

Příznaky: inkubační doba je 10 – 14 dní – nejprve se bakterie musí pomnožit. Poté dochází u skotu ke ztuhnutí žvýkacích svalů, krku, zadních končetin a místa vstupu infekce. Následně dochází ke ztuhnutí celého organismu, zvíře ulehá a dochází k silným křečím celého těla končícím smrtí na vysílení popř na udušení. Ovce a kozy padají k zemi a křečují. Vědomí není postiženo. Mortalita je cca 80%. Rekonvalescence trvá zpravidla 3 – 6 týdnů.

Diagnostika: na základě příznaků. Popřípadě vyšetřením krevního séra na přítomnost toxinu.

Terapie: protitetanové sérum. Intravenózní (nitrožilní) podání penicilinu.

Prevence: toxoidová vakcína proti tetanu.

 

Etiologie(původce onemocnění):  grampozitivní bakterie rodu Actinomyces, např. ACTINOMYCES BOVIS

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci):  původce se do organismu dostává přes hluboká poranění měkkých tkání, ze kterých se šíří na přilehlé kosti.

Příznaky: zduření místa vniku infekce, píštěle (jedná se o zánětlivé ložisko – absces, ze kterého vytéká hnis na povrch těla) horní popřípadě dolní čelisti a výjimečně postihuje i další kosti hlavy. Píštěle vznikají jako důsledek chronických hnisavých ložisek. Dále může docházet k různým deformacím hlavy, vypadávání zubů (oligodonci), dušnosti až rozpadu horní čelisti.

Diferenciální diagnóza (nákazy s podobnými příznaky): aktinobacilóza

Diagnostika: barvením – grampozitivní bakterie

Terapie: u chronických případů je léčba většinou neúspěšná - do hnisavých ložisek se špatně dostávají antibiotika. U menšího poškození tkání se dává penicilin.

 

Etiologie(původce onemocnění): ACTINOBACILLUS LIGNIERESII – gramnegativní bakterie.

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): původce vstupuje do organismu přes penetrující (otevřená) poranění.

Příznaky: vždy postižena měkká tkáň s přilehlými mízními uzlinami - ,, dřevěný jazyk“ – tvrdé zduření.

Terapie: chirurgické ošetření abscesů, laváže – výplachy poranění dezinfekčními protředky(např. jodofoam). Antibiotika – tetracyklin. Ústně jodid draselný.