• předčasné vyřazení laktujících plemenic ze stáda,
• nižší intenzitu selekce u jalovic, které jsou nutné k nahrazení brakovaných krav,
• horší zpeněžení mléka - snížení tržnosti mléka, zhoršení ceny,
• zvýšené náklady na veterinární služby a léčiva,
• pokles dlouhověkosti stáda a pokles rentability farmy

1. klinická mastitida - pro tuto formu mastitidy je typická její rychlost, rozsah a změny na mléčné žláze. Jedním ze základních charakteristických znaků proto je: otok vemene, zarudnutí vemene, vemeno je horké na dotek -  zvýšená teplota, která signalizuje zánětlivou reakci v mléčné žláze. Vemeno je na dotek pro plemenici velmi bolestivý. Mléko získané dojením obsahuje znančné množstí vliškovitého sedimentu. V případech velmi prudké infekce je možné pozorovat také sekrety, které jsou mléku nepodobné (nažloutlé, s příměsí krve apod.). I přes zvýšenou bolestivost je nutné z vemene oddojovat infikované mléko a zahájit antibiotickou léčbu.
2. subklinická mastitida - není charakteristická tak rychlým průběhem a příznaky jako u výše popsané formy. Je charakteristická svou plíživostí a nenápadností. V řadě případů je tato forma pozůstatkem neléčené či neefektivně léčené klinické mastitidy. U subklinické mastitidy mohou zárodky přežívat mnoho měsíců v mléčn žláze. K identifikaci této formy dochází na základě pravidelných laboratorních rozborů mléka.

K infekci mléčné žlázy může dojít několika způsoby: v důsledku jiného onemocnění zvířete (záněty dělohy, onemocnění končetin, orgánová onemocnění), poraněnou kůží vemene, nedostatečnost uzavírání se strukového kanálku, nekvalitní výživou, stresem (tepelný, chladový, psychický), managementem chovu (špatná hygiena chovu, ošetřovatelů aj., neodborný zásah do dojicího zařízení atd.). Také metabolické poruchy hrají významnou roli , zejména u nespicifických mastitid (bachorová alkalóza, bachorová acidóza, metabolická acidóza a alkalóza, ketóza, poruchy minerálního a vitamínového metabolismu apod.). Podle zdroje nákazy se proto klasifikují mastitidy takto:

• mastitidy z prostředí - nejčastějším původcem mastitidy prostředí je velmi rozšířená fekální bakterie Esch. coli. Její vniknutí do organismu bývá nejčastěji u plemenic, které nemají dostatečně ošetřené vemeno po dojení - absence desinfekce struků. K vniknutí infekce dochází díky nedokonale uzavřenému strukovému svěrači, a to prostřednictvím kontaminované podestýlky, nebo přisunutím zakálené končetiny k vemeni, či ležením ve výkalech, zejména pak v letních měsících v obdobích tepelného stresu. E. coli většinou způsobuje rychlou závažnou klinickou infekci. Základem prevence je: pravidelná asanace chovného prostředí, stlaní kvalitní podestýlkou (nevozit podestýlku v prostředcích, která předtím odvážela mrvu či hnůj, nepoužívat zaplísněnou a namoklou podestýlku apod.), pravidelná asanace stájového prostředí aj. V letních měsících představuje riziko tepelný stres, kdy zvířata, zejména pak vysokoužitkové dojnice mají tendenci se ochlazovat ležením v hnojné chobdě, které je infekčně riziková.
• mastitidy z dojení - jde o mastitidy, které vznikají většinou jako důsledek velmi špatné úrovně hygieny dojení. K nejčastějším původcům patří tyto bakterie: Staphylococcus aureus, Streptococcus agalactiae, dysgalactiae, uberis aj. K jejich přenosu dochází většinou vlivem člověka. Velmi rizikové je z tohoto pohledu například sahání ošetřovatele na vemeno plemenice v případě, kdy jeho ruce mají záděry či jiná hnisavá poranění. Také hygiena dojení bývá vělmi často v našich chovech s dojeným skotem velmi trystní. Tzv. mokrá hygiena - hadřík, vědro a špinavá voda je bohužel v mnoha chovech realitou. Pro hygienu mléčné žlázy před dojením je proto vodnější tzv. suchá hygiena - vlhčená jednorázová útěrka, kdy 1 útěrka je pouze pro jedno zvíře - prevence šíření mastitidy. Dalším možným reservoárem je neuskutečnění průběžné osobní hygieny dojiče v průběhu procesu dojení.

K dalším původcům mastitidy patří např.: Micrococcus, Staphylococcus epidermis, Enterococcus faecium a faecalis, plísně, kvasinky, řasy aj.

Jak poznat mastitidu? Mastitidu, zejména pak její subklinickou formu. Pravidelné laboratorní rozbory mléka mimo stanovení složek umožňují i stanovit tzv. počet somatických buněk. Somatické buňky jsou bílé krvinky, které se ve zvýšeném množství objevují tam, kde se nachází infekce. V 1 ml zdravého mléka by proto mělo být obsaženo okolo 100 000 somatických buněk PSB, zatímco v mléce nemocného zvířete je tato hodnota vyšš než 300 000 PSB na ml. Tzv. "milionářky", tedy krávy s 1 000 000 PSB v ml  není efektivní léčit a je vhodné jeze stáda vyřadit.

Prevence ve stádech dojeného skotu (ale i jakéhokoliv jiného dojeného druhu):

• hygiena prostředí je základním pilířem produkce kvalitního mléka (pravidelná výměna podestýlky, v případě matrací jejich mechanická očista a min. 2x roční očista vodou pod tlakem s aplikací desinfekce, jako prevence používání jemně mlětého vápence, hygiena dopravních prostředků, které pracují s mrvou a podestýlkou),
• řádná osobní hygiena dojičů, v průběhu procesu dojení - průběžné omytí rukou,
• pokud má dojič záděry, je vhodné používat jednorázové gumové rukavice,
• používání jednorázových vlhčených útěrek - uskutečnit hygienu a ubrousek vyhodit,
• používání hadříků je možné pokud: bude mít každé zvíře svou čistou (vypranou - vyvařenou útěrku) a tato bude po očiště vemene opět vyprána,
• pouhé sprchování vemene je velmi problematické - s vodou stíkají i zkapalněné fekálie a je reálné riziko kontaminace mléka,
• oddojování prvních střiků do nádob či pomůcek k tomu určeným, v žádném případě není přípustné oddojování mléka na podlahu dojícího stání,
• u ¨zvířat podezřelých na možnou mastitidu uskutečnit rychlotest  - NK test,
• pravidelná kontrola podtlaku dojicího zařízení, kontrola poškození gumových hadic a hadiček, kontrola opotřebování gumových strukových návleček - zhodnocení jejich životnosti - výměna,
• zabránit předojování, nezasahovat do procesu dojení (pokládání rukou na dojicí zařízení) - vhodný je automatický snímač dojicího zařízení,
• hygiena dojírny - pravidelná denním týdenní a měsíční asanace a úklidy,
• používání postdippingu (možno i predippingu) - namáčení struků do desinfekčního roztoku má vždy přednost před jejich sprayováním,
• struk je při dojení namáhán a u některých zvířat je patrné vysušení pokožky po dojení - proto je vhodné používat desinfekční prostředek s hydratační složkou (např. alantoin),
• je vhodné střídat desinfekční roztoky a tyto pravidelně měnit,
• barevné spektrum umožňuje hodnotit práci dojičů a jejich pečlivost - každý týden jiná barva desinfekčního roztoku - zootechnik může denně vidět a zhodnotit, kolika dojnicím byly ošetřeny struky a kolika nikoliv,
• kontrola zdravotního stavu mléčné žlázy před dojením - důležité je zde osvěltení místaq styku ruky s vemenem - doporučovaná úroveň 300 luxů a více,
• kontrola zdravotního stavu struku - prevence poranění, hyperkeratóz apod. - zde hraje také podstatnou roli osvěltení struku,
• kosmetická péče o vemeno - balzámy, léčivé a hojivé krémy apod.
•  vyhýbat se jakémukoliv stresu - tepelný stres (prevence - zakrmování krmiva v ranních a večerních hodinách, evaporační ochlazování - sprchování, ventilace - zejména v dojírnách a čekárnách, dostatek hygienicky nezávadné v létě chladné v zimě temperované vody,
• dojit v tomto pořadí - zdravé prvotelky, zdravé dojnice, plemenice v mlezivové periodě, plemenice léčené, dojnice nově podezřelé a s příznaky mastitid,
• technická zařízení a pomůcky, které přijdou do styku s mastitidním mlékem je nutné řádně omýt (nejdříve studenou vodou, poté teplou vodou s mycím prostředkem) a poté je případně desinfikovat,
• mastitidní mléko nelze v žádném případě doporučit jako krmivo mlá'datům  (možné riziko vzniku rezistence na antibiotika, zátěž organismu patog. zárodky).

Léčba mastitid je vždy velkým otazníkem. Základním problémem je fakt, že vemeno jako takové je tuková žlaznatá tkáň, kde řada zárodků se tzv. zapouzdří, a proto mnoho běžných antibiotik není schopno projít přes tukovou tkáň a původce infekce zasáhnout. Je tedy nutné podávat tzv. antibiotika lipofilní (antibiotika, která prochází tukovou tkání). Antibiotická léčba je efektivní u akutní formy mastitidy (aplikace do vemene - tzv. intramammární antibiotika, u těžších stavů - se přistupuje k  tzv. antibiotické cloně - aplikace do svalu zadní končetiny). Léčba subklinické mastitidy, zejména pak u tzv. krav "milionářek" (Počet somatických buněk přesahuje hodnotu milionu na ml mléka) bývá neefektivní, proto je vhodné tyto ze stáda vyřazovat.

Z pohledu prevence je nutné zdůraznit včasné, důsledné a kvalitní zaprahování plemenic. V praxi se osvědčila metoda zaprahnutí s aplikací antibiotického medikamentu při posledním dojení. Důvodem pro podávání antibiotik je fakt, že i po posledním dojení dochází k tvorbě mléka ve vemeni a vzhledem k tomu, že toto není nadále již oddojováno,  hrozí zde riziko masivního pomnožení patogenních mikroorganismů, které mohou vyvolávat těžké záněty. Prevence, důsledná hygiena dojení a ustájení je základem kalitního antimastitidního managementu stáda.

 Z 90% vznikají špatným postupem a hygienou dojení!!!

Charakteristika: jedná se o zánětlivé onemocnění mléčné žlázy v důsledku její kontaminace bakteriemi nebo mycoplasmaty (menší bakterie, které jsou podobnější spíše virům). Toto onemocnění působí značné ekonomické ztráty, především u krav s tržní produkcí mléka.

Patogeneze (vznik a vývoj nemoci): predispozicí pro vznik tohoto onemocnění je špatná technika dojení, špatné zoohygienické podmínky, chyby při strojovém dojení, zranění a zanícení struků. K infekci dochází obvykle přes strukový kanálek a to při kontaktu s edostatečně dezinfikovaným dojícím strojem či přestupem z okolí – např. konataminovaná podestýlka.

a)      Perakutní mastitidy – otok mléčné žlázy, vysoká horečka, abnormální sekret mléčné žlázy – vločky hnisu, krev apod. Celkové a výrazné postižení celého organismu.

b)      Akutní mastitidy – změny na mléčné žláze a jejím sekretu, mírnější projevy celkového postižení organismu.

c)      Subakutní mastitidy – nejsou provázány systémovými změnami – nedochází k celkovému postižení organismu – příznaky jsou nevýrazné.

d)     Chronické mastitidy – vlivem působení mikroorganismů docházzí k postupné atrofii mléčné žlázy – zvazivovatění – klesá sekrece mléka.

e)      Subklinické mastitidy – jsou bez příznaků. Ke zjištění slouží tzv. NK – TEST – zjištění vysokého počtu somatických buněk – možno zjišťovat i při kontrole užitkovosti.

Obecně dochází při zánětu mléčné žlázy ke změně sekretu – mléko s vločkami hnisu, vodnatý sekret s velkými sraženinami nebo hnědý vodnatý sekret.

a)      Stafylokokové mastitidy – jedná se o akutní až chronické mastitidy, které špatně reagují na léčbu. Mohou vznikat i perakutní gengrenózní (odúmrť) změny na mléčné žláze. Původcem onemocnění je STAPHYLOCOCUS AUREUS. Léčba se provádí většinou celková – antibiotika, v lehčích případech lokální léčba – intramamární (aplikace strukovým kanálkem do vemene) aplikace antibiotik. Před začátkem terapie je vhodné dojnici zasušit.

b)     Streptokokové mastitidy – původcem je STREPTOCOCUS AGALACTIAE – přežívá pouze v mléčné žláze a v sekretu – mléce. Nákaza pouze při nehygienickém dojení. Neproniká do parenchymu. Vzniká fibróza (zmnožení) tkáně a následně postupný zánik (involuce) lalůčků – ztráta či pokles sekrece. Léčba se provádí antibiotiky. Důležitá je dezinfekce struků po dojení! Dalšími původci mohou být STREPTOCOCUS UBERIS a STREPTOCOCUS DYSGALAKTIAE, kteří mohou prostupovat do struku i přes jeho kůži.

c)      Koliformní mastitidy – původcem je ESCHERICHIA COLI, ESCHERICHIA BACTER a ostatní střevní bakterie. K přenosu dochází kontaktem struku s exkrety, nakaženou podestýlkou nebo s nedostatečně dezinfikovaným dojícím strojem. Predispozicí je nedostatečně uzavřený strukový kanálek – z tohoto důvodu je vhodné krmit při dojení – vracející se krávy jdou ke žlabu a stojí – dostatečný čas k uzavření strukového kanálku a zaschnutí dezinfekce před ulehnutím do boxu. Ve struku jsou bakterie napadeny neutrofily – zneškodněním bakterií dochází k uvolnění toxinů a následnému zánětu. U akutních a perakutních případů je mléko změněno na hnědavý vodnatý sekret. Terapie se provádí antibiotiky, jak lokálně tak i celkově, v závislosti na míře postižení. Po úspěšné léčbě se vše vrací do normálního stavu.

d)     Pseudomonas aermginosa – jedná se většinou o dlouhodobou infekci se střídavým průběhem. Obvykle vyvolává akutní až subakutní mastitidy. Nakažené dojnice se obvykle neléčí a vyřadí se z chovu.

e)      Actinomyces pyogenes – vyvolává záněty mléčné žlázy většinou při zranění struku – sekundární infekce. Mléko je změněno na hnisavý, zapáchající exudát. Možný přenos infekce je hmyzem. I přes vyléčení dochází většinou ke ztrátě produkce mléka. Léčba se neprovádí.

Všeobecně: vhodné je dojnici zasušit, pokud je to možné. Pokud nelze tak je potřeba ji totálně vydojit - pomocí oxytocinu a poté aplikujeme do vemene (intramamárně) antibiotika. Vhodné je častější a šetrnější vydojení. U akutních případů dáme celková antibiotika.