Obecně 

Pochopení základů výživy a trávení jak u monogastrických zvířat (prase, kůň aj.), tak i u polygastrických zvířat (přežvýkavci), je základní podmínkou úspěšného chovu všech druhů, plemen a kategorií HZ.

K nejčastějším poruchám trávicího traktu patří porušení těchto zásad:

náhlé změny krmné dávky - náhlé změny, zejména pak podávání velkého množství sacharidových a bílkovinných krmiv vede k u přežvýkavců k výrazným změnám v bachorovém prostředí. Velmi důležité je si uvědomit, že bachor je jakýsi "bioreaktor" ve kterém žijí miliardy prvoků, kvasinek a bakterií. Tyto mikroorganismy jsou u správně živeného zvířete v jakési pomyslné harmonii. Je to zejména proto, že jednotlivé druhy mikroorganismů jsou svými nároky na potravu specifičtí, tzn., že některé druhy mikroorganismů metabolizují sacharidy, jiné zase rozrušují celulózu atd. Cílem každého chovatele by měla být snaha zajistiti zvířeti po celý rok přibližně stejnou krmnou dávku a její složení. Pokud chovatel musí změnit skladbu krmiv (zejména přechod ze zimní krmné dávky na pastvu), musí tento být pozvolný s cílem postupného návyku právě bachorové mikroflóry na nová krmiva. Pokud je přechod skokový (šokový) může u přežvýkavců docházet zejména k průjmům, ztrátám tělesné hmotnosti, snížení dojivosti a rozvoji řady poruch trávicího traktu - např. acidózám, ketózám, pěnové tympanii v důsledku nadměrného krmení sacharidovými krmivy (šroty, melasa aj.)

pokles aktivity mikroflóry a fauny v bachoru - jak bylo již napsáno výše, bachor je jedním velkým "bioreaktorem". Neodpovídající poměr živin a jejich vzájemné zastoupení v krmné dávce, zkrmování závadných krmiv, která jsou například zaplísněná, zmrzlá, obsahující škodlivé chemické látky, nepoměr minerálních látek aj. výrazně mění obsah, poměr a zastoupení jednotlivých mikroorganismů. Následky neukázněnosti chovatele, který by měl ručit a odpovídat za kvalitní krmnou dávku, mohou být až fatální (úhyny zvířat).

nedodržení vhodné struktury podávaných krmiv - fyzikální struktura krmiv je pro přežvýkavce, tedy zvířata, která po pozření sousta a jeho krátkodobém pobytu v bachoru a následném opětovném vyvržení za účelem důkladného rozmělnění a proslinění, velmi důležitá. Příliš mělněná krmiva a jejich mnohdy až prachovitá struktura jsou rizikovým prvkem, který může způsobit poruchy příjmu, trávení a opětovného vyvrhování sousta. Tento nedostatek resp. hrubé porušení zásad správného krmení HZ vede často ke snížení produkce, poruchám trávicího traktu v podobě: zastavení činnosti bachoru, neuskutečňování rejekce (vyvrhování sousta) průjmům, ztrátám hmotnosti v důsledku metabolického hladovění a z toho vyplývajících poruch z nedostatku základních živin. U skotu, ale i ostatních přežvýkavců je proto velmi důležité zachovávat strukturu krmiv, kdy zejména u siláží, senáží, sena a slámy je vhodné mít velikost částic min. 3 - 5 cm. Velmi podstatnou roli hraje také obsah a struktura vlákniny v KD. Také cizí předměty v krmivu mohou být ohrožující pro zvířata.

PORUCHY TRÁVENÍ A ORGÁNOVÁ ONEMOCNĚNÍ

PASTEVNÍ TETANIE

Jde o metabolickou chorobu, která postihuje přežvýkavce. Vyskytuje se ve formě AKUTNÍ A CHRONICKÉ. Velmi častým (hlavním) viníkem je pastva na mladém porostu. Příčinou je především nedostatek Mg (Hořčíku) v mladém pastevním porostu. Mluvíme tedy o hypomagnezii. Nedostatek hořčíku bývá velmi často doprovázen i nedostatkem Ca (vápníku) a narušením poměru v zastoupení mezi Na, K, Ca a Mg. Příčinou je velmi často pastva přežvýkavců na mladých pastevních porostech a plochách, kde bylo uskutečňováno hnojení draselnými a dusíkatými hnojivy. Mladý porost je charakteristický zejména vysokým obsahem N-látek a draslíku, ale na druhou stranu je velmi chudý na vlákninu a sacharidy. Právě vysoký obsah N a K zhoršuje vstřebávání K v zažívacím traktu. 
U akutního průběhu jsou charakteristické velmi silné křeče svalstva (střídání křečových stavů s nekřečovými), apatičnost zvířat a svalový třes. Zvířata mají velmi často špatné a nekoordinované pohyby s častými pády (u rozvinuté formy). Pro chronickou formu je velmi typická plachost, nežravost, někdy i agresivita, nekoordinová chůze a pohyby, špatné trávení aj. Léčbu volí veterinární lékař aplikací preparátů s Mg a Ca, většinou ve formě infuse. Prevencí je proto dostupnost minerálních lizů s optimálním obsahem makro a mikroprvků. V oblastech, kde je nedostatek Mg v půdě, je potřebné tento deficit kompenzovat hnojením porostů.

ACIDÓZA

Jedná se o častou metabolickou poruchu zejména v chovech produkčních dojnic, ale týká se také i ostatních přežvýkavců (ruminiscentů). Příčinou je zkrmování velmi kyselých siláží, velkého množství lehce stravitelných sacharidů (obilné šroty, cukerná krmiv, řepa, kukuřice atd.). U lehce stravitelných sacharidů hrozí díky velmi intenzivnímu metabolismu mikroorganismů v bachoru riziko akutního nadmutí (akutní tympánie). U acidózy dochází k poruchám funkcí jater a ledvin, neklidům, apatii, nežraní a ulehnutí. Zvířata odmítají krmivo a dochází k zastavení motoriky bachoru. U dojených zvířat klesá nádoj, klesá také tučnost mléka atd. Léčbu představuje podání bikarbonátu ke snížení pH v bachoru (překyselení u lidí je v podobě pálení žáhy, kdy lidé v mnoha případech tuto tlumí jedlou SODOU). Z výše popsaného vyplývá, že je nutné hlídat kvalitu krmiv (kyselost šťavnatých krmiv - siláží) a rozdělovat jadrná krmiva do několika dílčích dávek v průběhu dne a nikoliv je podávat pouze jednou.

Přirozeným pufrem jsou sliny zvířat, které mimo funkci umožnění polknutí sousta a jeho zvlhčení mají také funkci regulace pH v žaludcích.

ALKALÓZA

Je typická vznikem alkalického prostředí bachoru, kdy pH dosahuje hodnot až 9. Onemocnění vzniká v chovech přežvýkavců, kde se zkrmuje nadbytek bílkovinných krmiv s vysokým obsahem N-látek (dusíkatých látek) a v nedostatečném množství jsou zkrmována krmiva glycidová (sacharidová - zejména obiloviny v podobě šrotů a směsí). Při zkrmování velkého množství močoviny toto riziko také hrozí. Typickým příznakem je zvýšená podrážděnost zvířat, křečové a kolikové stavy. U chronické formy dochází u zvířat k hubnutí, poklesu dojivosti a zejména k zažívacím potížím. První věcí by měla být úprava krmné dávky, a to v podobě podávání kvalitního sena a dotace lehce stravitelných sacharidů (melasa, cukrové složky, šroty aj.). Důvodem úpravy KD (krmné dávky) je změna v kolonizaci zejména bachoru (změna složení bachorové mikroflóry).

KETÓZA

Je dalším z řady metabolických poruch, které se objevují v důsledku tzv. záporné energetické bilance. Co si pod tímto slovním spojením představit? Záporná energetická bilance je stav, kdy zvíře není schopno přijmout takové množství kvalitního krmiva, aby z jeho složek bylo schopno krýt živinové nároky na záchovu a produkci. Tedy jde stav, kdy organismus více vydává, než přijímá. Velmi aktuální je tato problematika u vysokoužitkových dojnic a u starších bahnic čekající vícerčata. Příčin projevů tohoto onemocnění je několik: a) překrmování a ztučnění zvířete, b) velmi intenzivní odbourávání tukových reserv po porodu a zahájení laktace, c) nedostatek energie u špatně živených zvířat, d) nevhodný poměr kyselin (zejména máselné a octové), e) nedostatek vlákniny v KD atd. Tyto příčiny vyúsťují v energetický deficit, kdy je zvýšeno odbourávání tukových reserv těla, tzv. lipomobilizace. Zvýšená lipomobilizace má za následek vznik velkého množství ketolátek a dalších toxických látek. K častým příznakům patří: zažívací poruchy (průjmy, zácpy, snížená žravost), rychlé hubnutí zvířat, pokles dojivosti a obsahu složek. U plemenic po porodech dochází velmi často k zadržení lůžka, možnému ulehnutí, třesu svalstva atd. Pokud se budeme bavit o možném signálu, tak ketolátky jsou z těla vylučovány v podobě acetonu. Tedy typický zápach po acetonu signalizuje tuto chorobu. (ketolátky a jejich uvolňování je v případě lidí u diabetiků, kteří dostali tzv. hypoglykemický šok - tedy šok z nedostatku energie). Léčba by měla proto být zaměřena na co nejrychlejší podání energie v podobě sacharidového krmiva, dostatek vlákniny a mikro a makroprvky. Veterinárním lékařem bývá injekční podání vitamínů A, D a E a někdy i aplikace inzulínu. Prevencí je: a) zabránit překrmování a ztučnění zvířat (zejména samic), b) zkrmovat kvalitní a nezávadná krmiva, c) znát nároky na živiny, krmiva a to s ohledem na produkční zaměření zvířete a jeho výši, d), pravidelně kontrolovat zdravotní stav zvířat, e) hlídání kondice u ovcí, koz a krav - optimální stupeň kondice je 3 z 5.

PORODNÍ ULEHNUTÍ, PARÉZA, OBRNA

Poporodní obrna je velmi vážnou poruchou minerálního metabolismu organismu u samic. Postihuje zejména vysoce užitková zvířata, především dojnice. Příčinou je disbalance a nepoměr v obsahu P a Ca v těle plemenice bezprostředně po porodu. Velmi důležité je si uvědomit, že plemenice mají významný výdej zejména Ca v mlezivu a mléce. Důležitou roli zde také hraje zastoupení Mg a těle. Jakákoliv takováto porucha je v mnoha případech složitým propletencem ve vazbách a vzájemném ovlivnění mezi jednotlivými prvky a živinami. Typickými příznaky je již dle názvu poporodní ulehnutí, kdy plemenice není schopna vstát. Disbalance se projevuje apatií, nežravostí, končetiny jsou studené atd. U těžkých stavů dochází k ulehnutí, natáhnutí hlavy a agónii. U pomalého zásahu je riziko úhynu velmi vysoké. V těchto případech dojde k zástavě dechu v důsledku obrny dýchacích svalů těla. Proto i u sebemenšího podezření po porodu voláme veterinárního lékaře. Léčba se uskutečňuje podáváním infuse s obsahem kalcia boroglukonátu (Dotace energie a minerálních látek, zejména Ca). Při těchto skutečnostech je vhodné připravit veterinárnímu lékaři vědra s teplou vodou, aby mohlo dojít k ohřátí infuse na fyziologickou teplotu zvířete. Prevencí je kvalitní krmná dávka, předporodní příprava s možností aplikací lipofilních vitamínů (zejména vit. D₃) atd. Poporodní paréza může mít souvztažnost s metabolickými poruchami - ketózy, acidózy atd. Prevenci lze spatřovat v zajištění dostupnosti minerálních lizů.

OBTURACE (UCPÁNÍ) JÍCNU 

Je poruchou, která je zapříčiněna ucpáním jícnu cizím tělesem. Velmi často je ucpání zapříčiněno pozřením velkého sousta, zejména pak celého jablka, brambory, řepy, kukuřičných klasů aj. Ucpání jícnu může být neúplné, nebo úplné. Při neúplném je těleso v jícnu zaklíněno, ale sliny mohou kolem něj prostupovat dále do trávicího traktu. Také plyny z bachoru mohou odcházet. U ucpání úplného je typickým příznakem vysoká salivace (slinění), protože těleso ucpalo jícen zcela a není zde možnost polknutí slin. Zvířata (týká se zejména přežvýkavců) jsou neklidná, odmítají krmivo, nepijí, silně sliní a snaží se těleso odstranit pomocí pohybů hlavy, otíráním o jakékoliv předměty. U tzv. úplné obturace je vysoké nebezpečí v hromadění plynů v bachoru, které je patrné zvětšením levé strany krajiny břišní, zejména patrné v oblasti hladové jámy. (levá strana zvířete při pohledu zezadu). Léčba je zaměřena na odstranění cizího tělesa z jícnu a uvolnění odchodu plynů z bachoru. Prevencí je podávat zvířatům menší části šťavnatých krmiv a tyto pečivě krájet.

DYSFUNKCE PŘEDŽALUDKŮ

Tato traumatická dysfunkce je způsobena průnikem, resp. pozřením cizího tělesa zvířaty. U přežvýkavců dochází velmi často k průniku ostrých těles (hřebíků, drátů aj.) přes stěnu čepce, kdy hrot bezprostředně ohrožuje srdce. Ohrožena je také pobřišnice a může dojít k rozvoji zánětů: osrdečníku, plic, jater, sleziny, čepce aj. Prevence spočívá v důsledné kontrole krmiv a možné aplikaci feromagnetů, které na sebe mohou navázat kovové částice v trávicím traktu. Tohoto lze využít zejména u dojnic.

HNILOBA BACHOROVÉHO OBSAHU

K hnilobným procesům bachorové tráveniny dochází především u zvířat bohatě krmených bílkovinnými krmivy s absencí sacharidových komponent krmné dávky (ALKALÓZA). Také zaplísněná, zmrzlá, zahnívající a kontaminovaná krmiva výrazně likvidují bachorovou mikroflóru a faunu. Hniloba bachorového obsahu se u přežvýkavců projevuje: nežravostí, snížením užitkovosti a změnou složek mléka. U těžkých průběhů dochází k zažívacím potížím, ulehnutí, nekoordinované chůzi, zvětšení jater, která jsou na pohmat zvětšená a značně bolestivá (HEPATITIS) atd. Prevence spočívá ve správné technice krmení a podávání kvalitních krmiv. 

LÍZAVKA 

Toto neinfekční onemocnění má příčinu v absenci důležitých makro a mikro prvků ve výživě zvířat. Nevyrovnaná a nedostatečná výživa se většinou objevuje v zimních a jarních měsících. U mikroprvků jde zejména o absenci Cu (mědi), Co (kobaltu), Fe (železa) a Se (selenu). Olizovány jsou zvířaty různé předměty (od zdí až po zábrany, nosné konstrukce, dveře aj.). U ovcí dochází k velmi častému projevu ve formě požírání vlny. Zvířata s projevem jak lízavky, tak i požíráním vlny izolujeme a po konzultaci s veterinárním lékařem zahajujeme úspěšnou terapii. Jako prevenci lze doporučit celoroční přístup zvířat k minerálním lizům. Vhodné je také upravit krmnou dávku. Nedostatek minerálních látek také souvisí s hnojením a dotací půdy jak makro, tak i mirkoprvků a je proto vhodné znát chybějící prvky v obhospodařované půdě.

AKUTNÍ NADMUTÍ - AKUTNÍ TYMPANIE

Akutní nadmutí se objevuje u přežvýkavců (koz, ovcí a skotu) při velmi vážných prohřešcích ve výživě. Jde o akutní stavy, kdy dochází k hromadění velkého množství plynů v zažívacím traktu (předžaludcích), které však nemohou z různých důvodů krkáním odcházet (ucpání jícnu - bod 6 apod.). Značné množství plynů vzniká v bachoru důsledku  vysokého příjmu lehce stravitelných sacharidů v krmné dávce (šroty, jádro, zapařená zelená píce, mladá vojtěška a jetel apod.). Příjem takovýchto krmiv vyvolává v předžaludcích velmi rychlý rozvoj bachorové mikrofauny a mirkofauny a jejich velmi intenzivní metabolickou činnost při které právě vzniká velké množství plynů. Akutní resp. prudké nadmutí je charakteristické velmi rychlým vývojem, kdy chovatel může pozorovat zvětšující se objem břicha, hladová jáma je vyklenutá, zvířata jsou velmi neklidná, vokalizují, velmi často sliní, močí a kálejí, kopou se do břicha, následně s rozvojem nadmutí a v důsledku otravy dochází k apatii až úhynu. Chovatelský zákrok musí být okamžitý - pohotový. Jde zejména o zjištění příčiny akutního nadmutí (např. ucpání jícnu, vysoké dávky jádra, zapařená píce apod.) a následné rozhodnutí o postupu. Chovatel by v těchto situacích měl volat veterinárního lékaře, o to více tam, kde ví, že neumí efektivně sám pomoci. Základem je snaha o odstranění plynů z předžaludků, což lze uskutečnit několika postupy:

skot - prohmatání jícnu zevně a hledání tělesa, zavedení jícnové sondy, zajištění odvodu plynů. Zde je nutná zručnost a zejména na volném konci sondy poslouchat, zda-li není sonda zaváděna do dýchacího aparátu. Po odvodu plynů se zvířeti podávají nálevy či preparáty, které usměrní zažívací procesy a tyto vrátí do normálu -  živočišné uhlí - až 0,25 kg, mléko - až 4 litry, vápenná voda do 2 litrů, rostlinný olej - do 0,7 l, pretympan, prodigestan, biprogentin, tympasol aj.  V kritické situaci je někdy jedinou možností trokarování zvířete, které však vyžaduje zkušenost a znalosti.

ovce, kozy - prohmatání jícnu, zavedení jícnové sondy (pozor na rozměry! a řádně namazat např. olejem pro lepší avšak opatrné zavedení - nejlépe veterinární technik či lékař), chovatel může vyzkoušet břišní masáž, posazení ovce do sedu, v kritickém případě trokarování a odstranění plynů z bachoru.