OTRAVY HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT
31. 3. 2009
Otravy se v chovech hospodářských zvířat, v porovnání s bakteriálními a virovými infekcemi, vyskytují v menší frekvenci. Pokud již je organismus zvířete intoxikován, projevuje se toto jako celkové onemocnění organismu s tím, že většinou příslušné jedy či metabolity postihují konkrétní orgány organismu. Podle okolností, které předcházely otravám lze tyto rozčlenit jako náhodné (únik zvířete a jeho následná sežrání jedovaté látky), nedbalostní (nerespektování hlavních zásad výživy), úmyslné (trestný čin), či průmyslové (porušení receptury krmiv, technologická chyba aj., špatné označení krmiva, nadměrné dávkování specifických látek krmiva, jejich špatná jakost apod.). K otravám velmi často dochází perorální cestou (pozřením), dále pak je možné intxikovat organismus inhalací (vdechováním) či kožní resorpcí.
Solaninové otravy
Otrava bývá charakteristická pro všechny přežvýkavce (ovce, kozy, skot) a všežravce (prasata). Nejčastěji k ní dochází pozřením natě brambor, naklíčených brambor, nazelenalých brambor apod. K otravám dochází při zkrmování v syrovém stavu a při vyšších dávkách. Otrava vzniká v důsledku působení glykoalkaloidu solaninu, jehož nejvyšší koncentrace jsou obsaženy v klíčcích (až 5%). Solanin působí jako buněčný jed a projevuje s v několika formách (nervové, gastroenterální - žaludečněstřevní a exantemózní - kožní projevy, nejčastěji vyrážka). K typickým patří podrážděnost, nekoordinovaný pohyb, záškuby svalstva, špatné dýchání, zmodrání (cyanóza) viditelných sliznic, srdeční slabost, někdy výrazné poruchy trávení - průjmy apod. Při pozření většího množství bramborové natě hrozí riziko akutního nadmutí. Vyrážka se nejčastěji vyskytuje na distálních částech končetin, vemeni, kolem uší, okolo řitního či vulvového ochodu apod. Léčba je závislá na času od pozření a celkovém množství přijatého krmiva. Základem je okamžitě odstranit krmiva obsahující solanin, podat zvířeti slizové látky (odvar z lněného semene, Mucogel apod.), podání živočišného uhlí či sody bicarbony. Zásadní je přivolání veterinárního lékaře, který rozhodne o dalším postupu léčby (i.v. podání roztoku glukózy apod.).
Otrava močovinou a amoniakem (přežvýkavci)
Tato otrava vzniká u přežvýkavců v důsledku zkrmování vysokých dávek močovin, amonných solí. Dalším faktorem, který rozhoduje o vzniku otravy je způsob a technika podání syntetických krmiv. Močovina je v organismu rozkládána na amoniak, který ve zvýšeném množství je hlavní příčinou otravy. Tyto otravy vznikají: a) zkrmováním velkého množství, b) nedokonalým zamícháním do krmné dávky, c) rozpuštěním ve vodě a vznikem vodného roztoku, d) nárazovým krmením, bez předchozího navykání zvířat na močovinu. Pokud je močovina správně zkrmována a ve vhodném množství, nehrozí přežvýkavcům žádná rizika. Pokud je však zkrmována ve vysokých dávkách, tak močovina se v bachoru vlivem bakteriální činnosti mění na amoniak a CO2. Vysoké dávky amoniaku jsou resorbovány bachorovou stěnou a amoniak je resorbován do krve. V důsledku tohoto jsou velmi těžce postižena játra, srdce, trávicí trakt a nervová soustava. Klasickým projevem, který se projevuje do hodiny po zkrmování vysokých dávek je zastavení ruminace - nejsou slyšitelné bachorové ozvy, tedy bachorová motorika je porušena. Prvním viditelným příznakem bývá velmi často velmi silné slinění (zde je potřeba odlišit od tepelného stresu v letních měsících), zvíře je apatické, má svalový třes, je možné pozorovat nadmutí - tympanii. Zvířata velmi často nepravidelně dýchají a jejich tep je vysoký (až 150 tepů za minutu). Rozvoj této otravy je velmi rychlý a úhyn může nastat v relativně velmi krátké době (do 30 až 60 minut)v závislosti na přijatém množství močoviny. Vysoká koncentrace amoniaku v bachoru vyvolává bachorovou alkalózu, takže léčba musí být rychlá a musí dosáhnout dosažení optimálního pH bachoru. Toto se zajišťuje podáním 8 % kvasného octu, který se dále musí ředit vodou (u skotu cca 0,75 l octu na 5 litrů vody). Vhodné je podání sacharidů do nálevu, které následně zajistí přirozenou úpravu pH bachoru. Opět je zde nutné podotknout, že základem úspěchu je konzultace s veterinárním lékařem a jeho fyzická přítomnost u zvířete a zahájení terapie. U velmi silných klinických projevů je aplikována infúze roztoku glukózy s přídavkem kofeinu. Základem předcházení otravy je zásada správného zkrmování močoviny, kterému předcházel postupný návyk (dospělý skot - max. 100 g denně , řádně zamíchaný do suché směsné krmné dávky, mladý skot - max. 50 g za den). Močovina, jakožto syntetické dusíkaté krmivo bývá zkrmováno nejčastěji býkům ve výkrmu.
Mykotoxinové otravy
Mykotoxiny jsou produkty plísní, rzi aj. která lze nalézt v napadeném krmivu. Kromě produkce toxinů dochází při zkrmování napadených krmiv k vdechování spór, které jsou krevní cestou z dýchacího traktu dále přenášeny do vnitřních orgánů, které poškozují. Mykotoxinové otravy se nejčastěji projevují až po kumulaci určitého množství. K nejčastějším příznakům patří: vysoké horečky, poruchy trávicího traktu, ikterem - žloutenkou - zežloutnutí očního bělima, jako následku poškození jater, poruchy krvetvorby apod. Úmrtnost v důsledku dlouhodobějšího zkrmování vysokých dávek mykotoxinů bývá až 100 %. Prevencí je pravidelná kontrola krmivové základny, kontrola zaměstnanců - krmivářů, kteří by měli být zodpovědní za odstraňování zaplísněných krmiv z krmivového řetězce.
Aflatoxinová otrava
Aflatoxín je metabolit resp. toxín, který produkují plísně Aspergillus flavus, Aspergillus parasiticus, Penicilium rubrum aj. Růst plísní je závislý na teplotě, vlhkosti a vhodném pH. Pokud jsou tyto podmínky splněny, pak tyto plísně se mohou pomnožit v kukuřici, šrotech, pokrutinách apod. Aflatoxíny řadíme mezi termostabilní toxíny, které lze zničit teplotou vyšší než 200 °C. V případě zkrmování napadených krmiv může docházet v organismu ke mutegenním až karcinogenním procesům. Vysoké a pravidelné dávky aflatoxinů významně poškozují zejména jaterní tkáň. Intoxikace organismu se projevuje nežravostí, anémií, ikterem - žloutenkou, skřípáním zubů, potratem u gravidních zvířat, příměsí krve v moči apod. Silně postižená zvířata hynou do cca 60 hodin. Léčba zahrnuje medikamenty na podporu funkce jater (vitamíny, antibiotika) a je nutné odstranit kontaminovaný zdroj.
k dalším významným otravám patří dáel také: ASPERGILOTOXIKÓZA, FUSARIOTOXIKÓZA AJ.
Otrava dusitany, dusičnany
Dusičnany a dusitany se do organismu zvířat dostávají krmivy (špatně hnojené rostliny - jejich nedostatečná výživa, absence mikroprvků v půdě apod.) a nekvalitní napájecí vodou (vody s obsahem průmyslových hnojiv a chemikálií - dusičnany sodné, vápenaté apod.). Dusičnany jsou v organismu redukovány na dusitany, jejich nebezpečnost pro organismus zvířete spočívá v jejich navázání se na hemoglobín, címž dochází k tvorbě methemoglobínu. Dusitany jsou svalové jedy, uvolňují jejich napětí, dále rozšiřují krevní cévy (vazodilatace) a dostávají se do krevního řečiště, kde se váží na červené krvinky, což brání přenosu kyslíku a oxidu uhličitého. Krev, kde došlo k navázání dusitanů na červené krvinky má tmavě hnědou barvu. Pokud koncentrace methemoglobinu stoupne nad 50 % dochází velmi často ke smrti zvířete. K typickým příznakům u zvířat patří celková slabost (nedostatečné okysličení životně důležitých orgánů), nechutenství a zejména cyanóza - zmodrání sliznic. Zvířata se nedostatečné zásobení kyslíkem snaží dohánět zrychleným dýcháním. Při plném rozvoji otravy dochází k celkové obrně organismu a smrti zvířete. Terapie této otravy je složitá a je plně v ruku veterinárního lékaře. Nejčastěji je podávána infúze, perorální podání většího množství vody, i.v. roztok metylenové modře s fyziologickým roztokem, podávání preparátu pro podporu nervového systému, vitamíny apod. Základem prevence je kontrola jakosti a kvality krmiv a vody, včetně jejich pravidelných rozborů.